V newsletteru Davida Klimeše (vynikající pondělní zpravodaj, kdo náhodou nezná) se dočítám:

“Hlavním pilířem [zákona o podpoře bydlení] je zřízení kontaktních míst pro bydlení při obcích s rozšířenou působností, která budou v přenesené působnosti:
2. zapisovat do evidence podpory v bydlení osoby v bytové nouzi a osoby ohrožené bytovou nouzí,
3. zkoumat, zda byty, v nichž se má osobám v bytové nouzi poskytnout bydlení, splňují základní funkční standardy (technické, bezpečnostní, hygienické), a zapisovat je do evidence podpory v bydlení,
5. jednou za 3 roky vypracovávat zprávu o bydlení pro svůj správní obvod (tj. pro správní obvod obce s rozšířenou působností).”

V té souvislosti připomenu čerstvý dokument Inclusion Europe o tom, jak by měly evropské státy podpořit právo na nezávislý život a začlenění do společnosti:

Bod 2. Poskytnout lidem bydlení.

Každý potřebuje bydlet.

Mnoho lidí s mentálním postižením je bez domova, ať už doslova, nebo virtuálně. Je mnoho lidí bez domova, kteří mají mentální postižení. A existuje mnoho lidí s mentálním postižením, kteří nafurt žijí u svých rodičů, nebo jsou umístěni v zařízeních “péče”, protože pro ně není k dispozici žádné bydlení.

Proto je nutné:

• Stavět bydlení.
• Určit část bytů (veřejných i soukromých) pro lidi s mentálním postižením.
• Zapisovat lidi s mentálním postižením na čekací listinu pro veřejné (sociální) bydlení.
• Poskytovat podporu lidem s mentálním postižením v přístupu a udržení si bydlení. Včetně dostatečného příjmu, který umožní pokrýt náklady na bydlení a náklady na život..

Navržená úprava zákona o bydlení je velká příležitost pohnout s inkluzí (a také deinstitucionalizací)!