Rozhovor v časopice Informácie ZPMP SR, prosinec 2024.

Spomeniete si na moment, dôvod, prečo ste sa rozhodli pre štúdium sociálnej práce?

Ovlivnila mne četba Petra Uhla. Jeho důraz na lidská práva, pohled upřený na sociální nespravedlnosti v době, kdy se to zrovna nenosilo. A také jsme hledal obor, kde nevyžadovali přijímací zkoušku z matematiky.

Kto bol, alebo je, pre Vás najväčšou inšpiráciou vo Vašej profesii?

To se dost proměňuje, výčet by byl opravdu dlouhý. Spousta autorek a autorů knih, které na mne zanechaly vliv. Mnoho lidí, se kterými jsem měl čest se potkat i spolupracovat, nebo jejich práci trochu sledovat. A také mnoho lidí, se kterými se potkávám jako ředitel Inclusion Europe, nebo i dříve – matky dětí s postižením, které odmítly dát své děti ústavům, a vybojovaly pro ně, a pro řadu dalších, lepší život. Lidé s intelektovým postižením, kteří prožili mnohdy desítky let segregovaní v ústavech, pak se dostali ven, a vybudovali si nový život. Řada z nich dnes bojuje za to, aby takovou šanci měli i všichni ostatní. Je pro mne čest, že pro ně a s nimi můžu pracovat.

Je to už takmer 10 rokov, čo žijete v Bruseli a pôsobíte na čele Inclusion Europe. Čo považujete za svoj najväčší úspech?

Inclusion Europe je jediná organizace, která na evropské úrovni zastupuje lidi s intelektovým postižením a jejich rodiny. Naším hlavním úkolem je, aby se jejich názory a očekávání promítli v evropské politice. Kdykoli se tohle povede, je to velký úspěch. A zrovna tohle se těžko popisuje a ukazuje.

Ale radost jsme určitě měli, když díky Inclusion Europe vzniklo první usnesení Evropského parlamentu o právech lidí s intelektovým postižením. Nebo když sebeobhájkyně a sebeobhájci mluví jako hlavní řečnice na velkých konferencích v Evropském parlamentu, případně po boku Evropské komisařky, jako třeba Elisabeta Moldovan.

Těší mne, že je Inclusion Europe docela úspěšná v médiích a na sociálních sítích – zviditelňování našich témat považuji za důležitou část naší práce. A radost mám i z každé příležitosti přinést nějaké mezinárodní zdroje ve prospěch našich členských organizací, a pomoci třeba s rozvojem sebeobhájcovských aktivit. Příkladem je projekt Judy, ve kterém spolupracujeme i se ZPMP.

A určitě mne těší i stále nová iniciativa Inclusion indicators, kde v sedmi klíčových oblastech ukazujeme, jaké to je pro lidi s intelektovým postižením a jejich rodiny žít v 30 evropských zemích. Právě chystáme data za rok 2024, tentokrát i s individuálními pohledy 400 sebeobhájců ze 16 zemí.

Máte rozhľad a dokážete porovnať sociálne služby v mnohých krajinách. Z ktorej by sme si mali brať pozitívny príklad?

Myslím, že nejlepší příklady jsou ty, které už v dané zemi fungují. Všude jsou příklady práce, která podporuje lidi s intelektovým postižením žít samostatně a být začlenění do společnosti. Drtivou většinu podpory lidem s postižením poskytují rodiny, i od nich je možné a potřebné se učit. Na příkladech z jiných zemí mi pak přijde důležité, aby byly pokud možno systémově významné – není zase tak unikátní najít nějakou službu co funguje dobře v určitém místě pro poměrně malý počet lidí. Jak to ale přetavit v praxi, ze které může těžit mnohem větší počet lidí?

Takže mi přijde zajímavé Enable, a jejich model osobní asistence, díky kterému podporují více než tisíc lidí v tom, aby žili život jaký si přejí. Zajímavá je určitě i Plena inclusión ve Španělsku, intenzivně pracují na změně svých služeb v souladu s právy lidí s postižením.

Blíže ke Slovensku: třeba Rytmus nebo Jurta Děčín dělají zajímavou práci v Česku, zejm. pokud jde o podporu zaměstnávání lidí s intelektovým postižením. PSONI Gdańsk je považované za jednu z nejlepších organizací v Polsku. A Lebenshilfe Rakousko má určitě co nabídnout jak pokud jde o práci některých jejich poboček a jejich služby, tak i v oblasti vlivu na veřejnou politiku – zejm. reforma právní způsobilosti, která v Rakousku proběhla před asi 5 lety a na které se Lebenshilfe podílelo, je důležitý a inspirativní kus práce.

Kvalitná sociálna služba. Čo by mala spĺňať a ako by mala vyzerať?

Úkolem služeb podporujících lidi s postižením je pomáhat každému z nich žít běžný život. Aby měl člověk svůj domov, rodinu a přátele, práci a koníčky. Aby měl běžné společenské role, jak je obvyklé v dané společnosti pro člověka bez postižení. A zároveň – a to je klíčové – má taková služba podporovat využívání existujících zdrojů a vazeb, ne je nahrazovat a slučovat do jednoho.

Sociální služby se mají zaměřovat na sociální fungování, na společenské role a vztahy, podporovat každého člověka jednotlivě v jejich rozvoji. Sociální služba nemá být správce nemovitostí, a nemá o lidech uvažovat a nakládat s nimi jako se skupinou. Poskytovatelé sociálních služeb by si měli zakázat množné číslo, když mluví o lidech, kteří jejich službu využívají.

Čo je podľa Vás najväčším problémom v sociálnych službách na Slovensku?

Přetrvává segregace lidí s postižením v ústavních zařízeních. Slyšel jsem o mnoha slovenských projektech “deinstitucionalizace“, ale nevím o mnoho případech, kdy by bylo segregované ústavní zařízení zavřené, a lidé měli místo něho zajištěno dobré bydlení a podporu v samostatném životu a společenském začlenění.

Na přetrvávající segregaci je kromě zjevných problémů, které způsobuje lidem v ústavech, důležité také to, že ústavy spotřebovávají peníze, které mají být dostupné pro podporu v komunitě.

Aký je Váš najväčší, osobný cieľ, ktorý by ste chceli dosiahnuť?

V Evropě jsou tři čtvrtě miliónu lidí s intelektovým postižením segregovaných ve velkokapacitních ústavech. Drtivá většina lidí s intelektovým postižením nemá práci. V mnoha zemích nemohou rozhodovat o svém životě a nemohou volit. Je před námi spousta práce. V Inclusion Europe pracujeme na tom, aby Evropa konečně přestala segregovat lidi s postižením, a izolovat jejich rodiny. Tak to je můj cíl.

Je niečo, čo by ste, s ohliadnutím do minulosti, urobili inak?

Spoustu věcí, ale stroj času nemám.

Určitě se ale snažím poučit a zlepšovat, dívat se na to, jak jde věci dělat lépe, co fungovalo či nikoli.

Ak by sme s Vami prežili 1 pracovný deň, ako by vyzeral?

Jsou dny, kdy by to velká zábava nebyla – viděli byste mne sedět u počítače a číst či psát. Jindy zase přebíhat mezi různými konferencemi a schůzkami. Moje práce je často připravovat se na nějaký příspěvek či psát článek, mluvit s lidmi na konferenci, psát nebo natočit video o tom co jsme dělali.

Často spolupracuji s kolegou, který je sebeobhájce a náš expert na přístupnost – pomáhám mu připravit si příspěvky na konference, točíme videa, nebo připravuje svoje lekce pro nějaké školení.

A samozřejmě komunikuji s kolegy, připravujeme výzkumné zprávy, konference, atd. A také mluvím s našimi členy, což obnáší i cesty po Evropě.

Ako relaxujete, trávite voľný čas?

Rodina, četba, fotbal. Ale pokud jde opravu jen o „volný čas“, to by splňoval ten fotbal. Hraji soutěžní zápasy za Royal Brussels British FC, což je tradiční klub amatérského fotbalu, vloni jsme oslavili 90. výročí. Letošní sezóna jde zatím celkem dobře, tak nám držte palce ať to vydrží.