Věřte nevěřte, lidé se mě na tohle ptají nebo chtějí nějakou přednášku či konzultaci.

Ptalo se i JDI, což je od nich milé, a pak chtěli abych to napsal, což je od nich chytré. Dostanou moudro, vyhnou se dalším mým rozborům a rýpání a.k.a konzultaci.

Že se mě na to ptají má asi co dělat s tím, jak se Inclusion Europe v těchto věcech daří. Tři roky po sobě byla naše práce zmíněna v médiích (od online médií v různých zemích po Euronews, BBC nebo New York Times). Každý rok rosteme v dosahu na sociálních sítích nebo newsletterech, aniž bychom platili za zviditelnění. Děláme organický dosah, a občas se s ním dostaneme nad milión impresí za rok.

Tak, a teď ta moudra. (Pro zjednodušení budu psát „komunikace“ a myslet tím psanou i mluvenou formu – články, weby, posty, reporty… – a taky práci k prosazování práv (advocacy) obecně. Níže popsané platí pro obé.)

1. Jde o lidi.

Člověk je ten, pro koho svou práci děláte (doufám). Člověk bude číst nebo poslouchat vaši komunikaci. Dělejte ji o lidech a pro lidi.

Spousta komunikace mluví o “projektech” nebo o “službách” nebo o “konferencích” nebo “organizacích”. Nikoho to nezajímá.

Lidi zajímají lidi.

Mluvte a pište o lidech. O jejich situacích (dobrých nebo špatných, asi častěji špatných). O tom jak jim v těch situacích pomáháte (tady, jen tak mezi řečí, je místo zmínit “projekt”, “službu”, “organizaci”.)

Používejte na člověka zaměřený přístup když svou práci děláte, a na člověka zaměřenou komunikaci když o ní mluvíte.

2. Buďte srozumitelní a uvěřitelní

Veřejná komunikace o lidech s postižením a sociálních službách musí být jasná a srozumitelná.

Mluvte a pište tak, aby vám rozuměli i lidé, kteří nemají tři doktoráty ze sociální politiky.

Já často používám základní principy snadného čtení:

• Běžná slova, bez “odborného” žargonu.
• Krátké, srozumitelné věty.
• Krátké odstavce.

Používejte výrazy, které mají citové zabarvení. Lidi nejsou roboti, informace vstřebávají pomocí signálů jako je emoce s nimi spojená. Když je něco špatné, mluvme o tom jako o špatném.

• Vždy mne potěší, když si někdo stěžuje na “velkokapacitní ústavy,” že prý to není pěkné sousloví. Proto jsme ho tehdy zvolili.

Příklad velmi odborného textu napsaného velmi srozumitelným, emočně zabarveným jazykem.

3. Nechte mluvit ty o které jde

Lidé věří lidem, kteří maji s tématem osobní zkušenost. Proto je důležité, aby v komunikaci o deinstitucionalizaci a komunitních službách zněly hlasy lidí s postižením a jejich rodin.

Nepřikrášlujte realitu, nesnažte se ji „sanitizovat“. Nechte lidi popsat jejich skutečnost jejich vlastními slovy.

4. Vyprávějte příběhy

Příběh je základ mezilidské komunikace. Lidé se nerozhodují na základě čísel nebo odborných analýz, ale na základě emocí, osobních zkušeností, a příběhů kterým rozumí a s nimiž soucítí.

Pokud nevěříte mně, věřte nobelistovi: “Ještě nikdy se nikdo nerozhodl kvůli číslu. Potřebujeme příběh.” Daniel Kahneman

Pozor ale! Vyprávět příběh neznamená sdílet “dojemnou”, osobní story nějakého “uživetele služby”.

Příběh je struktura. Každý text může vyprávět příběh, pokud někde začíná, něco se v něm děje, a někde končí.

Příklady na lidech postavených kampaní.

5. Budujte svou kompetenci

Jeden pilíř komunikace jsou lidé, druhý kompetence.

Každá organizace (nebo odborník) má mít něco na čem postaví svou kompetenci, odbornost. Něco, co nikdo jiný nedělá, kvůli čemu se na vás budou ostatní obracet.

V Inclusion Europe je to často snadné čtení, nebo to jak podporovat sebeobhájce v tom, aby se mohli vyjadřovat a účastnit formování veřejné politiky. Taky jsou to Inclusion indicators, což je jeden z důvodů proč je děláme.

U mne je to deinstitucionalizace, nebo právě veřejná komunikace a strategie.

Pokud podobná kompetence jako pilíř komunikace chybí, tak si jí vytvořte. Pojmenujte si v čem jste dobří, začněte o tom mluvit a psát, publikujte k tomu pravidelné zprávy.

6. Vytrvejte

“Komunikace funguje tomu, kdo na ní pracuje.” John Powell

Výsledky nemusí být (nebudou) hned, ale je nutné vydržet, pracovat, být konzistentní. Ono to přijde.

Není užitečné skákat z jednoho “projektu” nebo “akce” do jiné. Najděte téma které je spojuje, o něm mluvte.

Pojmenujte si své téma, najděte svůj jazyk a styl komunikace – a držte se jich.

Upravujte, vylepšujte, ale vytrvejte.