Promeškal jsem příležitost přispět v anketě, kterou ke svým narozeninám a hlavně ke dni lidských práv, uspořádalo JDI.
Na svou obhajobu uvádím, že jsem byl v předmětném období dost zaneprázdněn, především věcmi, které by JDI měly být po chuti.
Bylo by ovšem nespravedlivé, aby vás tyto okolnosti připravily o mé odpovědi.
Pojďme tedy na otázky, které JDI položilo svým zakladatelkám a zakladatelům:
- S čím jsi šla/šel do založení JDI a formulování cílů JDI před 11 lety, s jakým očekáváním?
- Jak to hodnotíš zpětně po 11 letech? Čeho se podařilo dosáhnout a jakou roli JDI sehrálo v posunu k deinstitucionalizaci za ty roky?
Tak za prvé, a na rovinu: Co bylo před jedenácti lety si pamatuji ještě o dost hůř než co bylo před rokem, a to si nepamatuji skoro vůbec. Ale naštěstí si díky svému prodlení můžu přečíst odpovědi ostatních. A jelikož jsem do toho s nimi – a oni se mnou – tehdy šel, tak jsme to asi viděli podobně.
Zadruhé, a tady si podržíme klobouky:
- Rozhodně mne tehdy nenapadlo, že jedním z mých hlavních témat bude lidem připomínat, kolik se toho v této oblasti dělá, a že už věci dávno nejsou jak byly před třiceti či dvaceti či deseti lety. A že je tomu nutné přizpůsobit cíle, taktiku, i argumentaci.
- Vše co se v „transformaci sociálních služeb“ nebo „deinstitucionalizaci“ dělá je nutné zviditelňovat, zkoumat, zlepšovat, a vylepšené opakovat. V tom vidím velké mezery, počínaje tím že kupodivu nikdo nedokáže říct kolik se v Česku zavřelo ústavů, kolika lidem to radikálně zlepšilo život, jak se to podařilo – a jak to co nejlépe a nejrychleji zařídit i pro všechny ostatní.
- Pokud si u předchozích bodů dovedu představit jisté (nejisté či nesouhlasné) kroucení hlavou, tento je jednoduchý a černobílý že přes něj vlak nejede: Zcela chybí účast, hlas, leadership, spoluúčast lidí (především s intelektovým) postižením. „Transformace sociálních služeb“ je vedena jako „expertní“ téma, řešené „expertním“ jazykem na „expertních“ fórech a platformách. Stále nedošlo k ukotvení v nezbytném a jinde běžném „nic o nás bez nás“. Znamenalo by to radikálně jiný jazyk, jiný přístup k organizování.
- Těžko srozumitelný mi přijde i nezájem o svět kolem. Nejen že by se Česko mohlo lecčemu přiučit (např. právě ve spolupráci s lidmi s postižením), mohlo by taky leckomu mimo své hranice prospět. V porovnání s ostatními státy se zde v „deinstitucionalizaci“ dělá zajímavé množství, nabyté zkušenosti by byly užitečné v řadě dalších zemí. Ale nikdo o nich nemluví.
Tolik mé ne-odpovědi na výroční otázky.
Přeji JDI jakož i dalším protiústavním činitelům vše dobré a nejlepší.