Den po křtu knihy Plánování zaměřené na člověka vznikl tento rozhovor s autorkou Milenou Johnovou. Kniha je první ucelená publikace na toto téma v češtině – a rozhovor ukazuje proč na ní bylo třeba čekat tak dlouho.
Co plánování zaměřené na člověka je – a co není
Milena popisuje plánování zaměřené na člověka jako způsob uvažování, jehož cílem je dát lidem s nevýhodou v životě možnost být užitečným a spokojeným členem společnosti – a zároveň dát společnosti možnost být skutečně úplnou společností všech lidí.
Stejně důležité je vymezit, co plánování zaměřené na člověka není:
„Plánování zaměřené na člověka není to, když si představíme, že se někoho zeptáme, jaký je váš osobní cíl. A pak to napíšeme na papír a strčíme to do šuplíku.“
Právě absence prostoru vysvětlit tento rozdíl – v krátkých školeních, kde „na to nebyl nikdy čas“ – byla jedním z důvodů, proč Milena knihu napsala.
Od normalizace k valorizaci sociálních rolí
Klíčové je propojení plánování zaměřeného na člověka s konceptem normalizace, resp. valorizace sociálních rolí Wolfa Wolfensbergera. Ten popsal příčiny sociálního vyloučení – proč společnost vyčleňuje určité skupiny lidí na okraj.
Plánování zaměřené na člověka vzniklo jako praktický nástroj, jak tento koncept uplatnit: hledat nadání a talenty lidí, aby pro ně bylo možné získat hodnotnou sociální roli, a podporovat jejich samostatnost a komunikační dovednosti, aby se mohli co nejvíce podobat ostatním členům společnosti.
Překážky a postoje
Kniha nabízí příběhy lidí, kterým plánování zaměřené na člověka pomohlo z ústavní “péče”. U Báry tvrdila řada odborníků – od zařízení přes veřejného opatrovníka až po soudního psychiatra – že nikdy nemůže žít sama. Bára žije sama bez jakékoli sociální služby už deset let.
Rozpor mezi zákonem a praxí: cílové skupiny místo lidí
Část rozhovoru se věnuje tomu, jak sociální služby v Česku fakticky obracejí logiku naruby – nejprve si definují cílovou skupinu a standardizovanou nabídku, a teprve potom do ní „hledají lidi, kteří se hodí“.
Milena upozorňuje na vnitřní rozpor mezi metodickým pokynem Ministerstva práce a sociálních věcí (plánovat individuálně, ale jen v hranicích služby) a přílohou vyhlášky ve standardu 8, která naopak žádá, aby služby nenahrazovaly běžné služby společnosti a hledaly podporu mimo profesionální sféru.
Neboli jak s oblibou říkám:
„Pro sociální služby a sociální práci – něco, co si dalo do názvu sociální – je zdaleka nejtěžší úkol být sociální.“
Vedlejší účinky sociálních služeb
Milena také mluví o tom, že by sociální služby měly zvažovat a omezovat negativní dopady svého fungování. Pobytové služby zřizované Prahou pro Pražany uprostřed Křivoklátských lesů – místo, kam jezdí autobus jen ráno a večer a kam je velmi těžké se dostat a udržovat vztahy a přátelství.
Komu je kniha určena a jak začít
Milena doporučuje knihu studentům sociální práce i speciální pedagogiky, praktikům ze sociálních služeb, manažerům i rodičům lidí s postižením, aby rozuměli tomu, co mohou pro své blízké chtít.
Kniha obsahuje návody na plánovací setkání i menší techniky navázané na cyklus pomáhání (mapování situace – plánování – realizace – vyhodnocení).
První krok podle ní není technika, ale motivace:
„Měl by vědět, proč to chce dělat. Měl by mít důvod… a měl by udělat závazek, že to, co zjistí o představách člověka o jeho budoucnosti, mu bude pomáhat naplnit, aby to neskončilo v šuplíku a rezignací toho člověka.“
Kniha Plánování zaměřené na člověka od Mileny Johnové je dostupná v knihkupectví Portál.